Boeing Stearman PT-27

​

• První let prototypu: 1934, sériová výroba od 1935

• Celková výroba: více než 8 500 kusů všech verzí (PT-13, PT-17, PT-18, PT-27)

• Oficiální označení: Kaydet

• PT-27: kanadská varianta se zimní výbavou a přístroji pro výcvik IFR; na těchto strojích působili i českoslovenští instruktoři

• Po válce: tisíce kusů prodány civilním uživatelům - akrobacie, zemědělství, warbirdy

• Současnost: dodnes létají stovky Stearmanů po celém světě

​

RENOVACE

​

Příběh renovace historického letadla Boeing Stearman začal v roce 2017. Tehdy se sešla skupina nadšenců do historického létání s myšlenkou, že nejlepším způsobem, jak si připomínat odkaz našich letců bojujících v exilu, je provozovat skutečné letadlo, na kterém během války létali. Volba padla na Stearman.

 

Po dvou letech hledání se však ukázalo, že získat letoun s prokazatelnou historií spojenou s našimi piloty je téměř nemožné. Nakonec se podařilo zakoupit stroj vyrobený ve stejné sérii. 300 kusů v roce 1942 převzalo kanadské letectvo RCAF. Krátce po podpisu smlouvy se sice objevila nabídka na skutečný Stearman z Kanady, ale vracet vše zpět už nebylo možné. Důležité bylo, že jsme měli projekt, který bylo možné zrenovovat tak, aby co nejvěrněji odpovídal Stearmanům používaným v RCAF během války.

​

Práce začaly v roce 2019 na letišti Enstone a pokračují v podstatě dodnes. Od začátku jsme si dali za cíl využít

maximum původních dílů – což přináší radosti, ale i nekonečnou řadu technických problémů. Je to podobné jako s krásnou zahradou: práce na ní nikdy nekončí. První přišla na řadu dřevěná křídla. Překvapivě byla v

dobrém stavu, stačilo je opravit, seřídit a zbavit starého potahu. Následovala oprava draku a motoru. Záhy se objevila zásadní otázka: které díly ještě zachovat a kde už dát přednost novým? Je to věčné dilema mezi autenticitou a estetikou – a každý si na něj musí udělat vlastní názor.Další velkou výzvou byly barvy. Chtěli jsme zachovat původní odstíny dle amerického vzorníku ANA. Po dlouhém hledání, dokonce i u renovátorských firem v Duxfordu, jsme našli pomoc nedaleko Prahy. Firma Aura Design Studio vlastní originální barevné čipy a byla

ochotna barvy namíchat. Žlutou barvu dodala americká firma Randolph ( tradiční výrobce barev již z 2. sv.v.), ale u ostatních odstínů (kokardy, sedačky, palubní deska, motor, podvozek či interiér) to bylo složitější. Chromová receptura zinchromat už v EU použít nejde, protože je zakázaná. Z archivu Boeingu jsme pak získali barevné fotografie, které navíc ukázaly, že na britské insignie byly používány americké odstíny – další malé překvapení.

Podobně jsme řešili i plátno. Původní materiál už není k dostání, a tak jsme volili mezi PolyFiberem a Ceconitem.

PolyFiber, který se více blíží originálu je méně trvanlivější, ale dvakrát dražší. Z čistě praktických důvodů jsme tedy zvolili Ceconite. Ještě před dokončením jsme se rozhodovali o markingu. Díky přátelům jsme se dostali ke kopii zápisníku pilota Josefa Stehlíka, který po Bitvě o Británii působil v Kanadě jako instruktor – mimo jiné na Stearmanech. Volba padla na stroj se sériovým číslem FJ821, který Stehlík pilotoval v den narozenin autora tohoto textu. To nemůže být náhoda.

 

Zkoušky a první lety

 

Dokončení renovace výrazně zkomplikoval covid a smutná ztráta našeho kolegy, který nečekaně zemřel. Po dvou letech pauzy jsme konečně mohli pokračovat – a začal zalétávací program. První lety byly nad očekávání klidné. Po drobném seřízení letěl Stearman doslova „hands-off“ – bez zásahu do řízení. Nikam neklonil ani nebočil. Motor běžel pravidelně a tiše, jako by jen šepotal. Brzy se ale objevily „dětské nemoci“. Nejprve zlobily

brzdy Bendix, které se občas zablokovaly. Velmi nepříjemná situace zvláště u letadla náchylného na ground

loope. Poškození odnesla vrtule od štěrku, který se hojně vyskytuje na bývalém vojenském letišti s válečnou historií Poté nás překvapil hmyz, který ucpal trubičku odvětrání nádrže – tím se vytvořil podtlak a tím došle k poklesu tlaku paliva. A nakonec se v nádrži začaly uvolňovat nečistoty, které ucpávaly filtry a směs tak byla příliš chudá. Nádrž musela znovu ven z centroplánu na chemické a tlakové čištění.

​

Současnost

​

Stearman už stihl navštívit několik airshow – Enstone, Old Warden či Duxford. Bohužel ne vždy se podařilo uhlídat neukázněné návštěvníky: jeden tatínek si sice odnesl krásnou fotografii dcery na letadle, my ale poškozený stroj. Přesto nelitujeme. Mohli jsme si koupit „hotového“ Stearmana přes brokera – 1x Stearman, vložit do košíku, zaplatit a hotovo. My jsme ale zvolili cestu náročnější, za to krásnější. Protože štěstí není cíl – štěstí je samotná cesta!

​