Prvorepublikový stíhač a komerční pilot, účastník leteckých bojů ve Francii, příslušník britského RAF, pilot 310. čs. stíhací perutě, účastník bitvy o Británii, pilot 68. noční stíhací perutě, celkem šest potvrzených sestřelů, stíhací eso, dopravní pilot, organizátor úletu před komunisty. 

​

Studoval reálné gymnázium, ale po 6. ročníku odešel a pracoval jako obchodní zástupce. V říjnu 1930 absolvoval odvod do vojenské presenční služby, podařilo se mu dostat k letectvu a byl zařazen k Leteckému pluku 4 do pražských Kbel. Záhy nastoupil na poddůstojnickou a pilotní školu při VLU v Prostějově. Sloužil pak u 14. pozorovací letky v Hradci Králové, jako stíhač u LP2 v Olomouci a od jara 1935 u těžké bombardovací letky LP 5. Dne 28. 5. 1937 odešel do zálohy a o pár dní později získal místo dopravního pilota u zlínské firmy Baťa.

​

Vlast okupovanou nacistickým Německem opustil 26. 6. 1939 překročením polských hranic. Spolu se skupinou dalších čs. exulantů pokračoval z Gdyně lodí Kastelholm do Francie. Z přístavu Calais směřoval do přijímacího centra Cizinecké legie v Paříži, k odeslání do severní Afriky už ale nedošlo. Dne 1. září vypukla válka a už 10. jej poslali do leteckého výcvikového centra v Chartres k přeškolení na francouzskou techniku. Mezi prvními byl poslán k bojové stíhací jednotce, 28. prosince posílil GC I/8 vyzbrojenou stroji Bloch MB.152. Během prudkých bojů v červnu 1940 zaznamenal dva jisté sestřely ve spolupráci a jeden samostatně. Těsně před kolapsem obrany se dostal do Bayonne na pobřeží Biskajského zálivu a přidal se k evakuační skupině npor. Holečka. Dne 21. června jejich loď Königin Emma vyplula, nazítří Francie kapitulovala a o dva dny později přistáli v anglickém Plymouthu.

 

Řady Royal Air Force Volunteer Reserve (RAF VR) rozšířil 12. 7. 1940 a byl poslán na základnu Duxford u Cambridge k právě zřizované 310. čs. stíhací peruti. Dne 17. srpna byla jednotka prohlášena bojeschopnou a hned druhý den letěl poprvé na hlídku. Zasáhl i do prvního velkého střetnutí s nepřítelem, který se udál 26. srpna odpoledne nad ústím Temže. V rámci červené sekce pilotoval Hawker Hurricane Mk. I. s kódy NN na trupu a sériovým číslem P3157. Nejprve zaútočil na dvoumotorový bombardér Dornier Do 17 a čtyřmi útoky jej poslal hořící dolů. Pokračoval dalšími ztečemi na zbytek formace, ale když musel s prázdnými zásobníky obrátit k domovu, tak ho překvapila salva z doprovodného stíhacího Messerschmittu. Zásahy inkasovalo chlazení motoru, křídlo, kormidla, střepiny se mu zasekly do zad, levé ruky a poškrábaly i krk. Naštěstí dokázal reagovat, prudce uhnul a unikl. Následně s kokpitem plným kouře posadil stroj na břicho nedaleko Upminsteru. Po čtrnácti dnech v nemocnici byl zpět mezi svými, aby zakrátko vyrazil do další bitvy. 15. září patřilo ke kritickým dnům bitvy o Británii a Třistadesítka byla povolána do akce hned dvakrát. Odpoledne startovali ve 14:15 vstříc svazům bombardérů, napadli je a při tom se společně Sgt J. Řechkou podílel na zničení Heinkelu He 111. Za tři dny mířil svými osmi křídelními kulomety znovu přesně a připsal si dvoumotorový Junkers Ju 88. Od 6. 3. 1941 sloužil jako učitel u 55. OTU. Se snahou o návrat k aktivnějšímu boji zahájil v červnu výcvik nočního stíhání společně s radarovým operátorem Sgt Rudolfem Husárem. 12. srpna nastoupili k 255. peruti, načež 15. září posílili řady Čechoslováků u britské 68. noční stíhací perutě. Ze základny High Ercall jihovýchodně od Liverpoolu pak hlídkovali na strojích Bristol Beaufighter Mk. IF s trupovými kódy WM. Dne 25. 4. 1942 zamířil na oddech k méně exponované 116. peruti určené ke spolupráci s armádou. Už od 3. června se vrátil k operační službě, ovšem nyní již jako dopravní pilot. Začal u 24. spojovací perutě umístěné v Hendonu, odkud až do 22 prosince zajišťoval na dvoumotorových strojích Hudson zásobování těžce zkoušeného ostrova Malta. Následovala 511. squadrona se stroji Liberator a dálkové mise zejména s VIP představiteli armády. Při jednom letu z Káhiry vezl představitele Polské exilové vlády vedené gen. W. Sikorskym. Mezipřistání bylo v Gibraltaru a 4. 7. 1943 se mělo pokračovat do Velké Británie. Ve 23:05 odstartoval z vyvýšeného skalního letiště do tmy, ale Liberator Mk. II č. 523 nechtěl stoupat, jen se nezadržitelně blížil hladině Středozemního moře. Prudký náraz a zkázu trosek přežil ze 17 osob na palubě jediný F/Lt E. Prchal. Pozdější vyšetřování poukázalo na záhadné zablokování výškového kormidla a prokázalo kapitánovu nevinu. Léčení trvalo dva měsíce. Dne 3. 9. se oženil s čs. příslušnicí WAAF (Ženské pomocné letecké sbory) Dolores Šperkovou a od 14. 9. pak pokračoval ve službě. Mezi únorem a květnem 1944 vykonal u Atlantic Transport Group čtyři přelety nových čtyřmotorových Liberatorů z USA do Anglie. Od 18. 5. přešel k 24. dopravní peruti a podnikal další dálkové lety s VIP až do Itálie, Indie, či Barmy. S koncem války se cílem používaných Dakot stalo i osvobozené Československo. 

 

Dne 17. 8. 1945 už zůstal ve vlasti a dále sloužil u Letecké skupiny v Praze. V lednu 1946 demobilizoval, nastoupil u ČSA a zastával funkci šéfpilota a instruktora. Komunistická hrozba po únoru 1948 nemilosrdně rostla a s ní i hrozba perzekucí. Společně s kolegy Janem Kauckým a Josefem Řechkou připravili plán úletu za svobodou. Dne 30. 9. 1950 se Kauckému podařilo naplánovat samostatný testovací let na stroji Douglas DC3 Dakota (OK-WAA). Z Ruzyně přelétl na smluveném místo u Neratovic, rychle nastoupili přátelé s rodinami, řízení převzal Eduard Prchal, přízemním letem překonal hranice a přes americkou okupační zónu Německa se šťastně dostali až do anglickém Manstonu. V roce 1952 se Prchalovi přestěhovali do USA, načež Eduard vyučoval na jazykové škole a poté až do roku 1978 pracoval v knihovně San José State University.

​

V roce 1991 byl rehabilitován a povýšen do hodnosti plukovníka letectva in memoriam.

Českou republiku několikrát navštívila dcera Eduarda Prchala, vážená paní Edda Kejka Collinsová, přičemž byla hostem i na Točné.

​

Vyznamenání za válečnou službu

Croix de Guerre (francouzský Válečný kříž) se dvěma palmami a jednou zlatou hvězdo, 3x Československý válečný kříž 1939, Čs. medaile Za chrabrost před nepřítelem,…

​

Připomínky

• Pamětní deska u vstupní brány domu č. 93 na ulici U Zámku v Dolních Břežanech

​

Literatura​

• Rajlich J.: Esa na obloze

• Rajlich J.: Na nebi hrdého Albionu

• https://fcafa.com/2012/02/01/eduard-prchal