Stíhací pilot, velitel letky 310. čs. stíhací perutě, stíhací eso s pěti potvrzenými sestřely, velitel 310. čs. stíhací perutě, bombardovací pilot, velitel letky u 106. bombardovací perutě.

​

Vystudoval výběrovou Warwick School a poté v říjnu 1936 vstoupil Royal Air Force. Výcvikem prošel u 3. Flying Training School (FTS) v Granthamu využívající škálu tehdejších dvouplošníků. Jeho prvním přidělením byla od 7. 8. 1937 17. stíhací peruť vybavená nově stroji Hawker Hurricane Mk. I. Od podzimu měli za úkol ofenzivní hlídky u evropského pobřeží. Dne 11. 5. 1940 při střetu s německou Luftwaffe zaznamenal první úspěch. Od 17. května byl poslán k 85. peruti nasazené v rámci britského expedičního sboru ve Francii. Jako velitel B-letky získal jeden pravděpodobný sestřel. Už 22. května ale velitelství jednotku stáhlo zpět na ostrovy do Debdenu.

​

Během léta 1940 začaly ve Velké Británii vznikat letecké jednotky RAF národního charakteru tvořené letci z okupované Evropy. U takových byly ustanovovány velitelské funkce i další klíčové posty zdvojené, aby britští specialisté dopomohli k náležitému zaškolení a vycvičení nováčků dle všech předepsaných standardů. Když bylo 10. července rozhodnuto o sestavení 310. čs. stíhací perutě a její personál se postupně sešel na základnu Duxford u Cambridge, byli jmenováni i jednotliví velitelé, přičemž letku B dostali na starost Flight Lieutenant (F/Lt, kapitán) J. Jefferies a F/Lt František Rypl. Výcvik postupoval dobře, a tak již 17. 8. mohla být Třistadesítka prohlášena operační. První akce nastala o tři dny později. Tříčlenný roj vedený Jefferiesem, přezdívaným Čechoslováky Venca fofr, odstartoval na poplach a pronásledoval dvoumotorový Dornier Do 17, který ale záhy zmizel v mracích. Poslední srpnový den bylo setkání s bombardéry úspěšnější, na Hurricane Mk. I R4089 (NN-R) poslal jeden Do 17 v plamenech k zemi. Během září si připsal na konto další zásahy – jeden Messerschnitt Bf 110 jistý a jeden poškozený, tři podíly na zničených Do 17 a jeden bombardér stejného typu samostatně sestřelený, Dornier Do 215 pravděpodobně a Junkers Ju 88 jistě zničený. Tyto nevšední výkony byly oceněny vysokým vyznamenáním Distinguished Flying Cross (DFC, Záslužný letecký kříž). Od 1. 1. 1941 vedl spolu se S/Ldr Alexandrem Hessem, DFC celou peruť. Počátkem roku přijal matčino rodné příjmení Latimer. Po tom, co proběhlo v březnu přezbrojení na výkonnější stroje Hurricane Mk. IIa, zaznamenal ještě podíl na jednom poškozeném Ju 88 a jeden takový bombardér pravděpodobně zničil.

 

Dne 8. 7. 1941 odešel ke 1455. letce do Tangmere a převzal velení. Na bombardérech Douglas Havoc v úpravě Turbinlite cvičili speciální noční taktiku kooperace dvoumotorového stroje se světlometem a radarem doprovázeného dvěma jednomístnými stíhačkami. Od ledna 1942 absolvoval potřebný odpočinek následovaný službou u přeškolovací jednotky pro čtyřmotorové bombardéry. Počátkem roku 1943 se stal velitelem letky u 106. bombardovací perutě umístěné na základně Syerston ležící severovýchodně od Nottinghamu a vyzbrojené stroji Avro Lancaster Mk. III. Ve čtvrtek 15. 4. 1943 byl naplánován nálet na německý Stuttgart. Jako jeden ze sedmi odstartoval ve 22:00 i letoun sériového čísla ED752 (ZN-H) s osádkou F/Lt L. J. C. Brodericka a S/Ldr J. Latimerem na pozici druhého pilota. Žádné zprávy od nich už na základnu nedorazily… nad cílem utržili zásahy od flaku, na cestě zpět klesali, až je v přízemní výšce zapálila kulometná palba nedaleko francouzského Amiens. Z osmi letců přežili tvrdé nouzové přistání pouze tři.

 

S/Ldr Jefferies-Latimer a jeho spolubojovníci byli uloženi na hřbitově obce Sauvillers-Mongival.

 

 

Vyznamenání za válečnou službu

Distinguished Flying Cross (britský Záslužný letecký kříž), Československý válečný kříž 1939,…

​

Literatura​

• Rajlich J.: Na nebi hrdého Albionu 1

• https://www.bbm.org.uk/airmen/Jefferies.htm 

• https://www.valka.cz/topic/view/64646